„Shledávám, že myšlenka umístiti Slovanskou Epopej v historicky slavném a tak blízko srdci národa lpějícím místě je navýsost šťastná,“

Alfons Mucha 1. 4. 1915 v dopise Cyrili Bartoňovi

Kromě blízkosti Prahy v dopise zdůrazňoval „čarokrásnou polohu a historický symbol“. Ve stejném dopise ale také Mucha žádal, aby si mohl prohlédnout výstavní místnosti a porovnat je s rozměry pláten. A právě tyto prostorové limity tvoří pravděpodobně největší slabinu projektu. Klášterem, na jehož půdě vznikla Zbraslavská kronika a je zde pochováno několik Přemyslovců, později zmítaly dějiny podobně jako Muchovým Slovanstvem.

Od husitských válek přes válku třicetiletou až po reformy císaře Josefa II., kterými byl klášter úplně zrušen. Starobylé budovy byly využívány jako skladiště, pivovar, dokonce výrobna chemikálií, než se na začátku 20. století rozhodl budovu zachránit Cyril Bartoň z Dobenína.

Právě tento průmyslník a filantrop vyvolal nadšení Alfonse Muchy svou nabídkou spojení seriálu slovanského putování s historickou budovou, kterou měla Epopej pozvednout k novému životu. Sám Mucha vnímal především symbolickou hodnotu místa, které označil jako „předůstojný rámec“. Nakonec však z mnoha důvodů k dohodě nedošlo. Současní majitelé, potomci rodu Bartoňů, již několik let usilují, aby byla tehdejší vize naplněna a Epopej umístěna na Zbraslavi.

Po roce 1989 a restituci se totiž stále hledá stabilnější využití zámeckých prostor. Světově uznávané dílo by nepochybně pozvedlo celou Zbraslav, nyní již čtvrť Prahy. Projekt počítá s dočasným umístěním po dobu tří až pěti let, než by se podařilo vybrat a připravit prostory, kde by Slovanská epopej byla umístěna nastálo.