Navigace

Zpráva o historii vystavování cyklu

Zpráva o historii vystavování malířského cyklu Slovanská epopej.

Zpráva o historii vystavování malířského cyklu Slovanská epopej

Tomáš Berger

Ještě nebyl velkolepě koncipovaný cyklus obrazů dokončen, a jeho část se již vydala přes Atlantický oceán do Ameriky. Velkou slávu sklidil v Chicagu a poté v New Yorku. Kompletně byl soubor vystaven až v roce 1928 v pražském Veletržním paláci, poté v roce 1930 v Brně. Před válkou byl cyklus složen v jakémsi přístupném depozitáři v Holešovicích (kde byl Muchou naposledy upravován), za války opustil Prahu, poté opět uložen v Praze, aniž by ho mohla vidět veřejnost. Rada hlavního města Prahy se v krátkých intervalech opětovně pokoušela vypisovat soutěže pro výstavbu nového pavilonu, neb soubor nemohl být kvůli rozměrům vystaven v již existujících budovách či palácích. V 50. letech minulého století byl soubor přemístěn do Moravského Krumlova s příslibem otevření expozice, k čemuž došlo nakonec až skoro za deset let. V letech 1962– 2012 probíhala expozice v moravském městě, nedaleko Muchova rodiště, a kulturní veřejnost si na toto řešení poměrně zvykla. Někdy v letech 2010 až 2011 si radní města Prahy definitivně uvědomili neúnosnost situace vystavení děl v nevyhovujících podmínkách renesančního zámku bez jakékoliv moderní výstavní techniky a nulové propagace. K tomu zřejmě přispěly i opakovaně přicházející žádosti o výpůjčky ze světových galerií, kdy jednotlivá díla cyklu v krátkém sledu navštívila Stockholm, Kremž, Vídeň, Montpellier, Mnichov. Praha poté s nemalými náklady zřídila expozici ve Veletržním paláci a přesvědčila se o trvalém a velkém zájmu veřejnosti. Časově limitovaná expozice se s téměř 370 000 návštěvníky za čtyři roky stala nejnavštěvovanější stálou expozicí v zemi. V roce 2016 však skončila smlouva o možnosti vystavovat soubor na půdě Národní galerie a expozice tím byla ukončena. V následujícím roce (2017) celý soubor obrazů odcestoval na tři měsíce do Japonska. Návštěvnost v tokijském Národním centru pro umění překonala veškeré očekávání organizátorů a s počtem návštěvníků přes 661 000 se tehdy stala třetí nejnavštěvovanější výstavou na světě.

V následujícím přehledu jsem se snažil shromáždit informace z historických i nedávných instalací Epopeje v Čechách i v zahraničí. Rámec si nečiní nárok na kompletnost informací, ovšem soustřeďuji zatím dostupná data včetně fotografických dokumentů. Nezajímal jsem se o podmínky zápůjček jednotlivých obrazů, soustředil jsem se na ta místa, kde byl cyklus vystaven jako celek. Byl jsem veden zájmem o porovnání velikosti prostorů, kde byl soubor vystaven, a také podmínek, které vystavovatelé obrazům připravili. Zajímaly mě souvislosti odborné – technické jako osvětlení, barva stěn (prostředí) a klimatické. Jako doplňující informaci jsem také bral, v jakém sousedství byl cyklus Epopeje vystaven, eventuálně jaká výtvarná díla současně cyklus doprovázela. Některé instalace organizoval ještě přímo Alfons Mucha, svá řešení navrhoval například v dopisech, a tyto zprávy nejlépe dokumentují, jak si autor budoucí trvalou expozici představoval. To je velmi cenné. Na ostatních expozicích se vždy více či méně podíleli pracovníci Galerie hlavního města Prahy, která cyklus spravuje.

Souhrnem lze říci, že pokud byl soubor vystavován před světovou válkou, byl instalován bez jakéhokoliv umělého nasvícení, osvětlen pouze prosklenými stropy galerií. To se změnilo v nové expozici v Moravském Krumlově, kde byly malby osvětlovány silnými halogenovými lampami, svícenými odrazem o strop. Instalace ve Veletržním paláci v Praze již disponovala moderním galerijním systémem osvitu speciální technikou s přesně měřenou intenzitou světla a barevnou chromatičností. Takové světelné systémy používaly standardně i další vystavovatelé v Tokiu (The Tokyo Art Center), v Brně (Výstaviště) a v Praze (Obecní dům).

Otázka optimální velikosti výstavního prostoru opět vyvstala u příležitosti připravovaného projektu na pražském Výstavišti – projektu rozšíření Lapidária. Jelikož jsem se touto otázkou zabýval již před více než deseti lety, vím zcela prokazatelně, že by minimální odstup od obrazů měl být osm metrů. Obrazy v sobě mají zakomponovanou perspektivu, která je nastavená na pohled zdáli i ze „žabí perspektivy“, tedy je očekáváno, že divák bude mít možnost posuzovat děj i z blízkosti. Tomu napovídá i množství drobounkých detailů, které jsou vidět pouze z velké blízkosti (i méně než jeden metr).

V souvislosti s přípravou nového prostoru jsem vytvořil srovnávací tabulku, kde sousedí prostory jednotlivých galerií v jednotném měřítku. Připomínám, že mnohdy byly obrazy vystaveny s dalšími díly nebo ne zcela kompletní cyklus, a proto je dobré brát srovnávací měřítko raději s rezervou. I tak je ale rychlé srovnání dost zajímavé. V tabulce jsou i nerealizované projekty či návrhy, pokud měly stanovené rozměry.

Alfons Mucha při dokončování malířského cyklu na Zámku Zbiroh

Půdorysy výstavních síní či budov, kde byla v minulosti Slovanská epopej vystavována.

Tabulka půdorysů výstavních síní či budov, kde byla v minulosti Slovanská epopej vystavována. Jde především o porovnání velikosti výstavního pro pohodlnou prohlídku pláten. V horní části jsou také přiřazeny tři nerealizované architektonické návrhy. Ve dvou případech jsem také připojil výstavy, kde bylo vystaveno pouze pět pláten, a to bylo v době, kdy cyklus ještě nebyl zcela dokončen. Jednalo se o Klementinum a Brooklynské muzeum.

Obrazová dokumentace

Pohled do instalace části cyklu Epopeje v pražském Klementinu, 1919.

Pohled do instalace části cyklu Epopeje v pražském Klementinu, 1919.

Pohled do instalace části cyklu Epopeje v Chicagu v roce 1920

Pohled do instalace části cyklu Epopeje v Chicagu v roce 1920

Pohled do instalace části cyklu Epopeje v Chicagu dnes.

Pohled do instalace cyklu Epopeje ve Veletržním paláci v Praze, 1928.

Pohled do instalace cyklu Epopeje ve Veletržním paláci v Praze, 1928.

Pohled do instalace cyklu Epopeje v Moravském Krumlově, 1962–2011, část v zámecké kapli.

Pohled do instalace cyklu Epopeje v Moravském Krumlově, 1962–2011, část v zámecké kapli.

Pohled do instalace cyklu Epopeje v Moravském Krumlově, 1962–2011.

Pohled do instalace cyklu Epopeje v Moravském Krumlově, 1962–2011.

Pohled do instalace cyklu Epopeje v Moravském Krumlově, 1962–2011.

Pohled do instalace části cyklu Epopeje v Kremži, Rakousko, 1994.

Pohled do instalace části cyklu Epopeje v Kremži, Rakousko, 1994.

Pohled do instalace celého cyklu Slovanské epopeje v Praze ve Veletržním paláci, 2012–2016.

Pohled do instalace celého cyklu Slovanské epopeje v Praze ve Veletržním paláci, 2012–2016.

Pohled do instalace cyklu Slovanské epopeje v Tokiu, Japonsko, 2017.

Pohled do instalace cyklu Slovanské epopeje v Tokiu, Japonsko, 2017.

Pohled do instalace cyklu Slovanské epopeje v Tokiu, Japonsko, 2017.

Pohled do instalace části cyklu Epopeje na Výstavišti v Brně, 2018.

Pohled do instalace části cyklu Epopeje na Výstavišti v Brně, 2018.

Pohled do instalace části cyklu Epopeje na Výstavišti v Brně, 2018.

Pohled do instalace části cyklu Epopeje v pražském Obecním domě, 2018.

Pohled do instalace části cyklu Epopeje v pražském Obecním domě, 2018.

Pohled do instalace části cyklu Epopeje v pražském Obecním domě, 2018.




Zajímá vás téma Slovanské epopeje a rádi byste dostávali pravidelné informace?

Přihlaste se a získávejte nejaktuálnější informace o vývoji situace okolo umístění Slovanské epopeje a o aktivitách našeho spolku.

Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním osobních údajů.