Navigace

Restaurátorský průzkum Slovanské epopeje

Restaurátorský technologický průzkum vycházel z komparace několika vědeckých metod poznání malířské a materiálové stránky cyklu Slovanské epopeje.

Restaurátorský technologický průzkum vycházel z komparace několika vědeckých metod poznání malířské a materiálové stránky cyklu Slovanské epopeje. Všechny optické i obrazové výsledky byly vyhodnoceny a tvoří ucelený komplex. Pořízené snímky v neviditelných spektrech i laboratorní šetření mohou sloužit i k dalším interpretacím v budoucnu.

Mucha věnoval přípravě Epopeje extrémní pozornost. Byl na vrcholu sil, měl odhodlání a silnou vizi. Jeho výtvarné nadání a zažité zkušenosti mu dovolili opticky budovat a výtvarně cizelovat díla dlouho dopředu. K tomu použil širokou škálu kreslířských nástrojů a samozřejmě své schopnosti. Zapojil kresby tužkou, perem, uhlem i pastelem. V malých formátech řešil finální barevné vyznění monumentálních děl za použití akvarelu, tempery i olejomalby. Uhlovou či tužkovou kresbou řešil detaily jednotlivých figur a předmětů. Z veškerých malířských technik uměl vytěžit maximum. Jeho příprava byla mnohovrstevná a výtvarně vyčerpávající. Dnešní průzkum dokládá, že i temperovou a olejovou malbu konečných děl dovedl k dokonalosti. Malířský komplex je stabilní. Obě techniky byly podřízeny výslednému efektu díla a pigmenty zde vyjadřují postavy, předměty, prostor krajiny, ale i různé světelné nálady, atmosféry a temné časy. Prvotní zvolení temperové techniky znamenalo pro Muchu nastavení vysoké laťky, časově náročné techniky s nutností nánosu velmi tenkých vrstev. Tempera byla záměrně zvolena z důvodu budoucího rolování obrazů pro transport. Mucha na počátku desátých let totiž pro monumentální díla běžně používal olejomalbu (návrhy pro Primátorský sál 1911, Harmonie 1908). Později – po výstavách Epopeje v Americe i Čechách a samozřejmé nutnosti opakovaně rolovat obrazy – byla druhá část cyklu malovaná olejem, ovšem také jen velmi jemných malířských vrstvách. Na základě historických zpráv, pozorování malby i průzkumu si myslím, že Muchova malířská práce v té době probíhala v daleko svižnějším tempu.

Vlastní restaurátorský průzkum byl proveden na konci roku 2016 v exposici ve Veletržním paláci v Praze. Průzkum v sobě porovnává optické a fotografické procesy s laboratorním rozborem vzorků. Neviditelné ultrafialové paprsky odhalily různé etapy oprav Muchova celku, neviditelné rentgenové paprsky odhalily postupný přechod od temperové techniky k olejomalbě a pozdější zapojení užití olovnaté běloby. Ta byla potvrzena v množství odebraných vzorků z posledních let tvorby chemickou laboratoří i analytickými metodami. Stratigrafie představila velmi tenkou podkladovou vrstvu a také jemné vrstvy vlastní malířské tvorby. Průzkum představuje, jak může technologický průzkum osvětlit přípravu autora a jeho vklad pro budoucí nakládání s dílem. Autorův vklad se zasloužil o trvanlivost díla. Alfons Mucha počítal, že Slovanská epopej bude rolována a přemísťována.

Kompletní průzkum obrazového cyklu Epopeje byl dokončen a předán GHMP v dubnu 2017 a poté byl publikován v periodiku Národního památkového ústavu Staletá Praha, ročník XXXV/2019, č. 1 na 39 stranách.

obrázky – popisky (foto: Tomáš Berger)

obr 01

Detaily obrazu Slavnost Svantovítova na Rujáně (1912) Jeden z prvních obrazů Epopeje je malován převážně temperovou technikou. Tváře postav nezapřou svůj základ ve fotografických předlohách, žlutavý opar je proveden závěrečnou lazurou hustou barvou.

obr 02

Detaily malby posledního nedomalovaného obrazu – Setkání omladiny pod bratrskou lípou (1926). Jediný nedokončený obraz cyklu velmi dobře dokládá způsob malování mistra. Na podkladovou vrstvu autor přenesl pečlivou kresbu komposice, kde bylo již vše do detailu rozvrženo. V první malířské vrstvě byly podloženy jednotlivé detaily jednotnou barvou. Detaily byly přidávány v dalších vrstvách a takto je dopracovaný pouze první plán komposice. Hustá konsistence barev umožňovala její pomíchávání v jedné vrstvě. S postupem tvorby autor přidával další a další detaily drobnějších rozměrů. Obraz je malován olejomalbou.

obr 03

Stejný detail obrazu Slavnost Svantovítova na Rujáně (1912) ve viditelném a ultrafialovém spektru. Detail byl vybrán jako dobrý příklad malířské techniky, ale také aby představil dva druhy restaurování malby v minulých letech. Hrubé tahy (dolní obraz) světle fluoreskující barvou byly provedeny ještě před válkou Muchou (malířem Zachem), kdy byly obrazy uskladněny a poškozeny ve škole U Studánky. Jemné retuše (černě) pocházejí z oprav, provedených v 90. letech 20. století.

obr 04
Rozdílné nasvícení detailu malby z obrazu Jan Milíč z Kroměříže (1916, ve viditelném a ultrafialovém spektru) dovoluje prohlédnout lépe malířskou techniku autora s bohatou modelační kresbou, dovoluje však také odhalit pozdější opravy malby. Hrubé tahy v zelenavé barevnosti sice svým přednesem neodpovídají originálu, ovšem svou barevností zcela zapadají do malby a já je řadím do doby, kdy sám Mucha opravoval malby před válkou. Evidentní je zde použití olejomalby a zinkové běloby. Oprava škrábance na zádech dívky jemnou retuší spadá do pozdější doby, odhaduji do 90. let 20. století.

obr 05
Rozdílné nasvícení detailu chlapecké tváře na obraze Mont Athos (1926, ve viditelném a ultrafialovém spektru). Malba, provedená v posledním roce tvorby, je již provedená pouze olejomalbou. Zářivost barev v dolním snímku dodává zinková běloba, která je pro inkarnáty důležitou barvou. Rozetření barev v měkkých přechodech již zcela postrádá kaligrafickou lineárnost modelačních šraf, jak tomu bylo na počátku tvorby.


obr 06
Detail obrazu Zavedení slovanské liturgie (1912) je dobrým příkladem Muchovy kreslířské virtuozity při malbě. Obě figury jsou vytvořeny množstvím jednotlivých tahů jemnými temperovými vrstvami v různých odstínech. Jednotlivé tahy mají ostré hranice, čímž dokládají vodové ředění. Nepřítomnost barevných past i v extrémně kontrastní malbě dokládá Muchovo vědomí, že malby budou moci být transportovány vždy pouze ve svinuté podobě. Úspornost provedení (jednoduchost), hraničící v mnoha místech komposice i s jistým stupněm nedokončenosti, je vidět vpravo – přípravné tužkové tahy. Také všudypřítomná struktura plátna, také viditelná na rentgenogramu, představuje úspornost vrstvení malby. Rezavá hlava zezadu je, dle RTG snímku, dodatečně přidaný detail.

obr 07

Dva komparativní snímky bílé drapérie zaznamenávají změnu základu techniky z temperové malby na olejomalbu (1924 Grűnewald). Zřejmé jsou ostré předěly mezi jednotlivými barvami, kde především zinková běloba zde utváří černobílý obraz malby. Ta je velmi jemná ve vrstvě a stále zaznamenává strukturu plátna. Na obraze autor modeloval drapérii polosuchými tahy, volil měkké přechody a nakonec řasení zcela změnil. Jedná se o jediný obraz, kde byly objeveny autorské změny – pentimenti. Podložení obličejové partie kompaktní vrstvou ve tvaru siluety Mucha řešil monumentálním způsobem.

obr 08. Stratigrafický průzkum, příčný řez vrstvami historické malby. Makrofotografie malby, mikrofotografie šupiny malby, jedno políčko měřítka znamená 0,01mm. (mikrofoto: Markéta Pávová)

Ve vzorku č. 13 – světlo na rákosí (Slované v pravlasti 1912) byly malířských vrstvách identifikovány zinková běloba a syntetický ultramarín v různých poměrech. Béžový podklad tvoří směs uhličitanu vápenatého a zinkové běloby.




Zajímá vás téma Slovanské epopeje a rádi byste dostávali pravidelné informace?

Přihlaste se a získávejte nejaktuálnější informace o vývoji situace okolo umístění Slovanské epopeje a o aktivitách našeho spolku.

Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním osobních údajů.