Po roce 1989 došlo v Československu k zásadním politickým i majetkovým změnám. Začaly se rýsovat možnosti, kam na území Prahy, po ukončení nájemní smlouvy s Moravským Krumlovem, umístit Slovanskou epopej. O tom, které lokality či objekty budou vybrány, bylo z principu možné rozhodovat svobodně a na základě nových kritérií.

Varianty, které přicházely v úvahu, byly vytipovány a zpracovány jak samostatnými architektonickými týmy, Institutem plánování a rozvoje Prahy (IPR), tak i s pomocí školních architektonických soutěží.

Nejvíce nadějnými se zdály být:

1) lokalita Letná

a) území Letenských sadů

b) prostor před Zemědělským a Národním technickým muzeem na Letné

c) piedestal bývalého Stalinova pomníku

d) bunkr pod bývalým Stalinovým pomníkem

2) novostavba na místě vyhořelého Bruselského pavilonu na Výstavišti Praha Holešovice

3) bývalá vojenská jízdárna na barokním bastionu pod Pohořelcem

4) severní svah Vítkova

5) Lapidárium na Výstavišti Praha

6) Těšnov

1) O umístění Slovanské epopeje v oblasti Letenské pláně v Praze 7 se uvažovalo již od dvacátých let 20. století. Součástí všech projektů měla být revitalizace Letenských sadů.

a) V 90. letech minulého století, v souvislosti se záměrem zachránit restauraci Expo58, vznikl návrh, který využíval a rozšiřoval tehdy již značně zchátralou budovu této restaurace. Vzhledem ke stavebním komplikacím a necitlivému přístupu k této kulturní památce však z návrhu sešlo.

b) Další možností byla výstavba nového pavilonu před Zemědělským a Technickým muzeem, který vypracoval tým arch. Romana Brychty, SGL Projekt.

c) V roce 2009 zveřejnil arch. Oldřich Dudek projekt, který pro vystavení Slovanské epopeje počítal s využitím piedestalu Stalinova pomníku.

d) V roce 2016 Společnost Epopej v Praze zveřejnila projekt arch. Jiřího Javůrka a jeho týmu, ve kterém se pro účely instalace pláten pracovalo s prostory nevyužitého bunkru pod bývalým Stalinovým pomníkem.

Od lokality Letná bylo nakonec zcela upuštěno. Hlavním důvodem bylo, že je příliš vzdálena hromadné dopravě. Dalším kritériem tehdy bylo, že situování nového kulturního centra by mělo napomoci rozvoji daného místa, což lokalita Letenských sadů nesplňovala. Místo je tradičně navštěvované širokou veřejností a dlouhodobě slouží četným kulturním akcím, včetně mezinárodních. Letenská pláň je navíc místem svrchovaně současným, které nese ducha událostí změn z roku 1989, jakož i let následujících. Výstavní pavilon, výlučně věnovaný umělci generace 19. století, by variabilitu a otevřenost Letenských sadů omezil.

2) Novostavba na místě vyhořelého Bruselského pavilonu na Výstavišti

V roce 2004 bylo vydáno územní rozhodnutí a připravena dokumentace stavebního povolení pro pavilon Slovanské epopeje na místě bývalého Bruselského pavilonu na území Výstaviště Praha Holešovice. Autorem projektu byl arch. Jindřich Smetana. Celá koncepce výstavy pláten byla poněkud neobvyklá, v několika úrovních nad sebou. Jelikož se ale v té době areál měnil v zábavní park značně pokleslého charakteru, proti umístění Epopeje v bezprostřední blízkosti pouťových atrakcí se odvolali Muchovi dědici. Následně se proti postavilo i ministerstvo životního prostředí. V roce 2002 se celé území spodního parku Výstaviště ocitlo pod vodou. Z toho vyplývá, že celý holešovický areál se nachází v zátopové zóně.

3) Rekonstrukce a dostavba bývalé vojenské jízdárny pod Pohořelcem

Dalším místem, které se zdálo vhodné pro umístění Slovanské epopeje, byla bývalá jízdárna na bastionu X pod Pohořelcem, v sousedství Pražského hradu. První návrh na využití tohoto objektu vypracoval pro městskou část Prahy 6 v roce 2005 architekt Petr Fux s architektkou Jarmilou Mucha Plockovou, vnučkou Alfonse Muchy. Společně vyhotovili studii, která ověřila, že vnitřní prostor této budovy je pro všech 20 pláten bohatě dostačující. Zároveň by nebyl problém připojit další nové prostory, které by celou expozici rozšířily. Nabídly by možnost vystavit materiály, které se k dílu vážou, a zároveň by umožnily pořádat krátkodobé výstavy. Myšlenka rozšíření a obohacení pražského hradního okruhu o jedinečné dílo Alfonse Muchy se od počátku zdála být atraktivní. Návrh se však nesetkal s kladnou odezvou ani u Správy Pražského hradu, ani v samotné Kanceláři prezidenta republiky. Jako důvod bylo tehdy uvedeno, že objekt je využíván jako skladiště a případná rekonstrukce na výstavní prostory by byla příliš nákladná.

Další projekt, který zamýšlel dané území a objekt využít ke stálé expozici Slovanské epopeje, vypracoval – tentokrát pro vedení Prahy – architektonický tým SGL Projekt. Svým návrhem se autoři snažili vrátit jízdárně původního vzhled a zázemí (tj. malou galerii, kavárnu, muzejní obchod atd.) citlivě zabudovali do stěny obranného valu. Bohužel ani tento projekt nebyl realizován. V roce 2015 prošla jízdárna na Pohořelci ve vší tichosti kompletní rekonstrukcí, aby mohla nyní sloužit jako depozitář Pražského hradu. Dnes tento objekt představuje další ze „záhadně zapomenutých odstavišť“ Prahy.

4) Novostavba zasazená do severního svahu vrchu Vítkova

O umístění Epopeje na žižkovském vrchu Vítkově se hovořilo již na samém počátku hledání možných „ubytovacích prostor“, v polovině 20. století, kdy se uvažovalo o vybudování „Slovanského pantheonu“ na vrchu Vítkově, jehož součástí by byla i Slovanská epopej. Vítkov odpovídal i Muchově představě o „vyvýšeném místě nad Prahou“. Mucha na vhodnost lokality na vrchu Vítkově za svého života i přímo poukázal.

V roce 2010 vypracoval arch. Mikoláš Vavřín pro hlavní město projekt, který situoval novostavbu do horní části severního úbočí svahu, rovnoběžně s vrstevnicemi kopce. Byla navržena minimalistická stavba, která nijak nenarušovala horní plochu v okolí Památníku odboje. Řešení to bylo sice nákladné, ale jednoznačně vyhovující svým přínosem pro několik přiléhajících městských obvodů. Umožnilo by revitalizaci nevyužité zelené oblasti a zároveň by vyřešilo zanedbanou dopravní strukturu, která této lokalitě dlouhodobě chybí. Vrch je v současné době prakticky v izolaci a Pražanům těžko přístupný. Zadání umístit Epopej se chopily i některé developerské firmy a fakulty v Praze a Liberci. Z architektonické soutěže vyplynulo, že nejzdařilejším vítězným návrhem byl opět samostatný pavilon na žižkovském vrchu Vítkově.

Místo by souznělo s historickou symbolikou Muchova cyklu (jedno z pláten nese název „Po bitvě na Vítkově“). Atraktivní je i blízkost tří významných budov, které by mohly tvořit obsahový celek: Vojenský historický ústav, Národní památník (pantheon legionářů a tvůrců československé republiky) a Muchova Slovanská epopej. Lokalita Vítkova byla však v roce 2016 Institutem plánování a rozvoje definitivně zamítnuta. Hlavním důvodem byla špatná propojenost místa s centrem a obtížná dostupnost navrhovaného pavilonu.

5) Lapidárium na pražském Výstavišti

V roce 2018 schválili pražští radní umístění Slovanské Epopeje na Výstaviště, tentokrát s napojením do budovy Lapidária, jehož prostory využívá Národní muzeum. Projekt navrhoval novostavbu a současně kompletní rekonstrukci stávajícího objektu. Architekti ateliéru SGL Projekt počítali s přístavbou a prodloužením zadní části Lapidária, kde by vzniklo podúrovňové podlaží s prostorem o výšce potřebné pro umístění nejvyšších pláten Muchova cyklu. Budova byla řešena velkoryse a zohledňovala veškeré moderní parametry výstavních prostor. Svou vybaveností mohla snadno konkurovat nejmodernějším světovým galeriím.

Zdálo se, že tento projekt má konečně velkou šanci na realizaci. Propojení s blízkým Průmyslovým palácem a Křižíkovou fontánou, jakož i vazba na ateliéry Akademie výtvarných umění, podtrhávaly smysluplnost návrhu. Vhodnost lokality zdůrazňovalo i dopravní spojení s centrem a přilehlost rozsáhlého parku Stromovka, nabízejícího návštěvníkům pavilonu vítanou procházku a odpočinek.

Odstoupení od tohoto návrhu nebylo nikdy otevřeně zdůvodněno. Jedním z argumentů zavrhujících tento projekt mohla být dosud platná nájemní smlouva města se společností, která v přístavbě Lapidária provozuje kontroverzní Mořský svět, případně nějaký odlišný developerský záměr.

6) Těšnov

Doposud posledním návrhem na umístění Slovanské epopeje na území Prahy byla novostavba v místě zbouraného Denisova nádraží na Těšnově.

V roce 2018 přišli architekti z Institutu plánování a rozvoje s novou variantou, a to využít pro nový pavilon Epopeje úzkou parcelu na Těšnově, před kinem Atlas.Vlastník pozemku, kterým je Praha 8, byl ale proti této variantě a nabídl pozemek na opačné straně magistrály. Nicméně konečné rozhodnutí padlo ve prospěch úzké parcely před kinem Atlas.

Tento projekt se ale nakonec rovněž ukázal jako nevhodný. Pozemek je velmi sevřený a nedovoluje základní výstavní objekt rozvinout ve smyslu připojení potřebného provozního zázemí (tj. malá galerie, studovna, knihovna atd.). Rozmístění pláten v patrech by obtížně vyhovělo požadovaným odstupům a podmínkám prezentace, které stanovil sám autor cyklu. Nelze ani opomenout rušivý vliv v těsné blízkosti vedoucí Severojižní magistrály (tj. hluk, vibrace, znečištění ovzduší atd.). Dílo tak intimní a kontemplativní, jako je Slovanská epopej, by v takto stísněném, utopeném prostoru nemohlo nikdy naplnit svůj zamýšlený potenciál.

Jarmila Mucha Plocková